1

Parukářka - jiný svět nad Žižkovem

Pokud se někdy za parného léta objevíte na Žižkově, můžete se během chvilky ocitnout v tak trochu jiném světě. Po pár vyšlapaných schodech od hotelu Olšanka se ocitnete v parku Parukářka. Hned na okraji parku stojí malá hospůdka se stejným názvem a osobitým stylem. Majitel hospody Vladimír Gregůrek je vlastně majitel veřejných záchodků, které slouží pro všechny návštěvníky parku zdarma. Hospoda je ve skutečnosti přístavek, který teprve čeká na svou rekonstrukci. Místní lidé, návštěvníci i štamgasti si přejí, aby si hospůdka zachovala svůj ráz i po rekonstrukci, tedy aby zůstala Parukářka Parukářkou.


Lidové ceny, absolutní svoboda, krásný výhled na Žižkov a v neposlední řadě koncerty kapel různých stylů, hlavně těch undergroundových. Proti této duši Parukářky stojí již několik let zájem developerů, kteří chtějí toto atraktivní místo přetvořit a znetvořit. A místo je to opravdu jedinečné. Hlavně v létě. Při sezení venku je krásně vidět celé údolí Žižkova, od žižkovské věže po Ohradu a z druhé strany až k centru města. V okolí hospůdky se motá, chlastá, hulí a komunikuje velmi rozličná společnost. Maminky s kočárkama a pankáči, pejskaři a starý androši, náhodní kolemjdoucí a vyhulení študáci. Chodí sem spousta umělců, malířů, básníků a muzikantů, např. Jarda Švec nebo kluci ze skupiny Sladký konec. Dokonce by se dalo říci, že Parukářka je jedna z jejich domovských scén. Hrají tu vcelku pravidelně, slaví se tu s nimi různé narozky a svátky a Petr Slezák, jejich dvorní kytarista, si tu hospodu tak zamiloval, že tu začal i pracovat za výčepním pultem. Kromě Sladkého Konce, po jejichž koncertech bývá vždy v parku nablito, tu několikrát hráli třeba Hally Belly se Svědkem, Herna Bar - nová formace Milana Erbena, Harry Fotr, Slum nebo vynikající cikánská kapela Devles. Občas tu hrají i různí písničkáři - jako Vladimír Merta nebo Kyslík, koncertoval tu i Pepíček Čečil, známý pražský harmonikář. I tady se bohužel normálně dodržuje policejní hodina, ale v zimě, když se hraje uvnitř, se to leckdy i protáhne.


Je tu otevřeno po celý rok, včetně všech svátků, a to i na štědrý den, kdy se tu paří třeba do rána. A na Silvestra je tu také veselo - i když Parukářka je jedno z mála míst, kde je Silvestr stejný, jako kterýkoli jiný den v roce. Je tu veselo pořád. Po dohodě s majitelem je třeba možno si na Parukářce udělat soukromou oslavu nebo koncert. A pokud se tam nehraje, dobře se tam pije. Mezi popíjejícími partičkami pobíhají děti a psi různých velikostí, voní tráva, pečou se klobásy a krásně se tu tráví letní večery. A v zimě, uvnitř hospůdky, když se nad Žižkovem setmí, rozhostí se v údolí tma a město se rozsvítí, člověk si připadá jak někde v pensionu na okraji města. Cestou domů při ranním rozbřesku pak uslyšíte koncert ptáků a žab z místního rybníčku, které jsou dokonce celoevropsky chráněné a můžete si je i zakoupit vytištěné na tričku.


Parukářka je tak ojedinělé místo, že dokonce radnice Prahy 3 uvažovala založit tu pražský Hyde Park. A já si neumím představit, že by byl někde jinde. Každoročně se tu třeba koná Million Marihuana March nebo Žižkovská smršť. Tak proč ne Hyde Park. Je to zkrátka hezké místo, na Žižkově, kousek od centra a přitom prakticky v přírodě. Místo, které má duši. A byla by obrovská chyba, kdyby se ho zmocnila bezohledná banda developerů.



Tento článek byl doslovně převzat z nultého čísla znovuobnoveného legendárního undrošového plátku Voknoviny.

Autor: Martin "Šumák" Sumerauer (21.3.2014)